Nové "básně" na mém novém blogu!

Děkuji Vám všem, kteří se zde občas zastavíte a přečtete si moje "básně".
Většina z těch, které jsem kdysi napsala a u kterých jsem měla dojem, že by stálo za to je zde uveřejnit, je stále k nalezení pouze zde.

Má původní představa, že je budu pomalu přenášet na www.zitjak.wordpress.com a doprovázet průvodními texty (a to je již několik měsíců stará) stále ještě nedošla naplnění :-) Pod mými prsty vznikají další a další články, k mému úžasu podobným způsobem jako vznikají mé poetičtější texty, a na to vracet se k těm starým mi nějak nezbývá čas.

Dokonce uvažuji o tom, že vyberu pár svých nejlepších textů, napíšu k nim ty průvodní články a vydám knižně. To už by byla jiná motivace :-)

Zato na www.zitjak.wordpress.com můžete nalézt pár zbrusu nových básní:
třeba o lásce:
http://zitjak.wordpress.com/2013/10/15/laska/
http://zitjak.wordpress.com/2013/10/07/loved-and-protected/

nebo o bdělosti:
http://zitjak.wordpress.com/2013/09/24/bdelost/

nebo o džungli (Komenský raději říkal Labyrint... úryvky z jeho knihy na mém novém blogu také najdete):
http://zitjak.wordpress.com/2013/09/28/dzungle/

Budu ráda, když se u mě na chvilku zastavíte (toho shonu a lítání máme všichni dost, co myslíte?). Snad u mě naleznete něco zajímavého...

AP

Bublina

Jsou chvíle, kdy se trýzeň utrpení ztiší ...
to se mé srdce naplní léčivým světlem.
Ne - to se mé srdce světlu otevře.
Smutek a stesk se rozplyne v radosti a vděku -
i přes tu vzdálenost se tě dotýkám,
i přes tu dálku cítím na svých rtech vzrušující polibek.
Svlékám vše, co mě tíží,
a nabízím se tvému něžnému pohlazení,
i divoké naléhavosti.
Odhazuji strach z tebe i ze sebe,
strhávám pouta závislostí
a roztouženě se ti poddávám.
Neboť není větší slasti než procítit čistou lásku
a není větší rozkoše než se vzdát tebe i sebe,
abych zničehonic právě tebe sama v sobě nalezla.
Není většího daru než daru víry -
víry v naději, tvou lásku a naši svobodu.
A není uspokojivější cesty než cesty lásky.
kéž bych se nikdy tomu zázračnému světlu neuzavřela,
kéž by mě vedlo, naplňovalo mou duši štěstím a můj život pravdou.
Abych i ve chvílích, kdy po tobě zatoužím,
dokázala vykouzlit bublinu, která nikdy nesplaskne.
Neboť jen tam budeme žít jeden v druhém,
aniž bychom jeden druhého ovládli.

Nový blog na www.zitjakwordpress.com

Srdečně Vás zdravím a zvu Vás na "party" ...

Pravda, je to party pouze symbolická, jak už se dá v mém případě koneckonců očekávat,
ale myslím, že i tak dost výživná...

Na mém novém blogu - www.zitjakwordpress.com - pomalu přibývají články. Původně jsem tam chtěla hlavně převádět texty z tohoto blogu a doplňovat je tematicky příbuznými články, ale nějak se mi "houby rozmnožily" a na žádný doplňující článek ještě nedošlo. Ale nebojte, zcela jistě dojde i na ně.

Takže pokud by Vás zajímalo, co vše zajímá mě, proč píši to, co píši, tak přijďte, jste vítáni...

Paradoxy

Kam utíkám? Nevím.

Proč stojím? Nevím.
Před čím utíkám, a proto stojím?
Kéž bych to věděla!
Láska, ač všudypřítomná, tu náhle není.
Je tu jen bolest a temnota.
Říkají: Miluj! Láska je odpověď na vše.
Ale lásce přeci neporučíš.
Láska přichází, kdy se jí zachce,
neptá se, zda je vítaná.
Rozpouští ledy,
rozbíjí hradby,
jako jasné světlo,
jako dravé tornádo.
A dává.
Je jako mana spadlá z nebes.
Kdo jsem, abych se k ní otočila zády a radši hladověla?
A vím já vůbec, že hladovím??

Aves Passeri

Pták, který nelétá,
pták, který nezpívá,
schovaný ve svém hnízdě,
tak vysoko... tak vysoko.
Je to ještě pták?

Člověk, který nežije,
ale jen přežívá,
schovaný ve svém bytě,
tak vysoko... tak vysoko.
Je to ještě člověk?

Láska

Ta dálka, která nás dělí -
mám se radovat či naříkat?
Ta láska, která nás spojuje -
mám být šťastná či smutná?
Ta bolest, která mě bodá -
mám cítit slast či strach?
Mám stát při své těžké volbě?
Mám doufat v tvou lásku?
Mám to vzdát?
A přece chci právě tobě dát vše,
čeho si na mě vážíš...
a ještě mnohem víc.
Nedáváš mi naději,
ale ani mi ji nebereš.
A přes sebesilnější snahu se od tebe odpoutat,
jako by mě cosi neustále vhánělo do tvé náruče.
Ovládáš mé myšlení,
mé city
i mé činy.
Ale nejsi silnější než já,
to láska je silnější než my oba.

Srdce

 

Vycházející slunce vždy zahání sny noci -
rozplývají se v jeho paprscích
a vypařují do vzduchu.
Promíchají se s jeho molekulami
a s každým nádechem nám pronikají do krve.

Srdce se zachvívá pod náporem života -
kolik částeček našich snů jím prošlo
a kolik srdcí bylo zaveleno tíhou neuskutečněného.
Či neuskutečnitelného?
Kolik srdcí to nevydrželo?

Žádné lidské srdce nebije od počátku věků.