Nové "básně" na mém novém blogu!

Děkuji Vám všem, kteří se zde občas zastavíte a přečtete si moje "básně".
Většina z těch, které jsem kdysi napsala a u kterých jsem měla dojem, že by stálo za to je zde uveřejnit, je stále k nalezení pouze zde.

Má původní představa, že je budu pomalu přenášet na www.zitjak.wordpress.com a doprovázet průvodními texty (a to je již několik měsíců stará) stále ještě nedošla naplnění :-) Pod mými prsty vznikají další a další články, k mému úžasu podobným způsobem jako vznikají mé poetičtější texty, a na to vracet se k těm starým mi nějak nezbývá čas.

Dokonce uvažuji o tom, že vyberu pár svých nejlepších textů, napíšu k nim ty průvodní články a vydám knižně. To už by byla jiná motivace :-)

Zato na www.zitjak.wordpress.com můžete nalézt pár zbrusu nových básní:
třeba o lásce:
http://zitjak.wordpress.com/2013/10/15/laska/
http://zitjak.wordpress.com/2013/10/07/loved-and-protected/

nebo o bdělosti:
http://zitjak.wordpress.com/2013/09/24/bdelost/

nebo o džungli (Komenský raději říkal Labyrint... úryvky z jeho knihy na mém novém blogu také najdete):
http://zitjak.wordpress.com/2013/09/28/dzungle/

Budu ráda, když se u mě na chvilku zastavíte (toho shonu a lítání máme všichni dost, co myslíte?). Snad u mě naleznete něco zajímavého...

AP

Bublina

Jsou chvíle, kdy se trýzeň utrpení ztiší ...
to se mé srdce naplní léčivým světlem.
Ne - to se mé srdce světlu otevře.
Smutek a stesk se rozplyne v radosti a vděku -
i přes tu vzdálenost se tě dotýkám,
i přes tu dálku cítím na svých rtech vzrušující polibek.
Svlékám vše, co mě tíží,
a nabízím se tvému něžnému pohlazení,
i divoké naléhavosti.
Odhazuji strach z tebe i ze sebe,
strhávám pouta závislostí
a roztouženě se ti poddávám.
Neboť není větší slasti než procítit čistou lásku
a není větší rozkoše než se vzdát tebe i sebe,
abych zničehonic právě tebe sama v sobě nalezla.
Není většího daru než daru víry -
víry v naději, tvou lásku a naši svobodu.
A není uspokojivější cesty než cesty lásky.
kéž bych se nikdy tomu zázračnému světlu neuzavřela,
kéž by mě vedlo, naplňovalo mou duši štěstím a můj život pravdou.
Abych i ve chvílích, kdy po tobě zatoužím,
dokázala vykouzlit bublinu, která nikdy nesplaskne.
Neboť jen tam budeme žít jeden v druhém,
aniž bychom jeden druhého ovládli.

Nový blog na www.zitjakwordpress.com

Srdečně Vás zdravím a zvu Vás na "party" ...

Pravda, je to party pouze symbolická, jak už se dá v mém případě koneckonců očekávat,
ale myslím, že i tak dost výživná...

Na mém novém blogu - www.zitjakwordpress.com - pomalu přibývají články. Původně jsem tam chtěla hlavně převádět texty z tohoto blogu a doplňovat je tematicky příbuznými články, ale nějak se mi "houby rozmnožily" a na žádný doplňující článek ještě nedošlo. Ale nebojte, zcela jistě dojde i na ně.

Takže pokud by Vás zajímalo, co vše zajímá mě, proč píši to, co píši, tak přijďte, jste vítáni...

Paradoxy

Kam utíkám? Nevím.

Proč stojím? Nevím.
Před čím utíkám, a proto stojím?
Kéž bych to věděla!
Láska, ač všudypřítomná, tu náhle není.
Je tu jen bolest a temnota.
Říkají: Miluj! Láska je odpověď na vše.
Ale lásce přeci neporučíš.
Láska přichází, kdy se jí zachce,
neptá se, zda je vítaná.
Rozpouští ledy,
rozbíjí hradby,
jako jasné světlo,
jako dravé tornádo.
A dává.
Je jako mana spadlá z nebes.
Kdo jsem, abych se k ní otočila zády a radši hladověla?
A vím já vůbec, že hladovím??

Aves Passeri

Pták, který nelétá,
pták, který nezpívá,
schovaný ve svém hnízdě,
tak vysoko... tak vysoko.
Je to ještě pták?

Člověk, který nežije,
ale jen přežívá,
schovaný ve svém bytě,
tak vysoko... tak vysoko.
Je to ještě člověk?

Láska

Ta dálka, která nás dělí -
mám se radovat či naříkat?
Ta láska, která nás spojuje -
mám být šťastná či smutná?
Ta bolest, která mě bodá -
mám cítit slast či strach?
Mám stát při své těžké volbě?
Mám doufat v tvou lásku?
Mám to vzdát?
A přece chci právě tobě dát vše,
čeho si na mě vážíš...
a ještě mnohem víc.
Nedáváš mi naději,
ale ani mi ji nebereš.
A přes sebesilnější snahu se od tebe odpoutat,
jako by mě cosi neustále vhánělo do tvé náruče.
Ovládáš mé myšlení,
mé city
i mé činy.
Ale nejsi silnější než já,
to láska je silnější než my oba.

Srdce

 

Vycházející slunce vždy zahání sny noci -
rozplývají se v jeho paprscích
a vypařují do vzduchu.
Promíchají se s jeho molekulami
a s každým nádechem nám pronikají do krve.

Srdce se zachvívá pod náporem života -
kolik částeček našich snů jím prošlo
a kolik srdcí bylo zaveleno tíhou neuskutečněného.
Či neuskutečnitelného?
Kolik srdcí to nevydrželo?

Žádné lidské srdce nebije od počátku věků.

Kouzlo

Nevěříš, že život je vzrušující dobrodružství?
Chrám zasvěcený lásce a zázrakům?
Zapal svou oběť na oltáři a já ti to kouzlo ukážu.
Již hoří všechna pouta, petlice a zámky,
jež věznily tě v temné kobce vzteklého Yayaya?
Vidíš to světlo? Pojď blíž. Cítíš ten žár?
Do něj teď vstup, tak jako kdysi já.
A až povstaneš z vlastního popela,
volný jako fénix,
povzneseš šeď a temnotu
a přeměníš je v jasné barvy ptačích per.
Ale spojení s nebem je pouze počátek mých kouzel,
je to základ mé vášně, zdroj mé síly.
Nezkalená pozornost, vášnivé přesvědčení a rozhodná vůle -
to je můj kouzelnický háv.
A sama láska je má kouzelnická hůlka.
Jsem zvědavá, a tak pátrám.
Jsem něžná, a tak se dotýkám.
Jsi citlivý, a tak tě dráždím, vyzývám.
A pak že život není vzrušující?
Kdo se komu vzdá?
Ne, nechci si tě podrobit,
chci otevřít tvé srdce poháru rozkoše a štěstí
a spolu s tebou z něho pít.
Ne, nikdo neodolá příslibu naplnění,
přitažlivému vlivu nesobecké lásky,
fascinujícímu nadšení
a vzrušení.

Dospělý dospělý

Když malé dítě naříká,
nezůstane dlouho bez odpovědi.
Když naříká dospělý,
kdo ho vyslechne?
A přece,
jen málokterý dospělý už dospěl.

Vítejte na mém blogu!

Je to možná trochu pozdě, vítat Vás na blogu, když už pár týdnů na něm publikuji své, většinou,
velmi, velmi staré texty (nejde je snad ani nazvat poezií).
Ale zpočátku šlo opravdu hlavně o zkušební provoz, pomalé rozjetí něčeho, čemu bych se chtěla
do budoucna věnovat. A co najdete postupně na jiných stránkách - www.zitjak.wordpress.com. Postupně tam budu znovu publikovat "poezii", kterou uveřejňuji tady, včetně případných průvodních textů, a budu tam psát i o dalších, určitě velmi, velmi zajímavých tématech :-))
Tak se zatím dívejte tam, i onam, jak uznáte za vhodné. Tady se budou objevovat jen a pouze moje poetická dílka.
Až publikování zde zruším a převedu zcela na ty druhé stránky, dám Vám určitě vědět.

Číše

Otevři šampaňské a oslavuj!
Rozlévej pěnivý nápoj a raduj se!
Zasloužíš si tu číši nektaru.
Naplnil jsi mě jím až po okraj -
málem přetékám.
Vlil jsi mi jej do žil -
jsem jako opilá.
Opojný elixír lásky,
zázračný elixír života.
Tak obejmi mé hrdlo jemnými prsty,
olízni jej dychtivým jazykem,
svlaž si rozpálené rty
a vzdychni slastí.
Kéž by i tebe tento božský nápoj omámil
a rozbušil ti srdce.
Kéž by ti dal zapomenout na strach
a probudil v tobě muže,
jako probudil ve mně ženu.
Kéž bys již nikdy nezatoužil po jiné číši,
kéž bys její obsah nikdy,
ani z neopatrnosti,
nerozlil,
a kéž bys nikdy neroztříštil ten křehký křišťál.

Dobyvatel

Strach a láska.
Bolest a slast.
Kořist a lovec.
Zlo a dobro?
Strach z lásky a slastná bolest loveného.
Strachující se láska a bolestivá slast lovce.
Zlo a dobro?
Miluji tě, a přece se tě bojím.
Chci tě, a přece ti uhýbám.
Potřebuji tě, a přece tě odstrkuji.
Šeptám: Ne, ale celé mé tělo křičí: Ber víc!
Ber všechno!
Cožpak nechápeš, že jsem tvůj poklad?
A čím víc do tohoto pokladu vkládáš,
tím více touží dávat, vracet.
Tak vytáhni do boje,
nabij zbraně a napni plachty.
Zteč mě a já ti vydám všechna svá tajemství.
Budu ti novým kontinentem, který po namáhavé plavbě objevíš.
Budu ti pevnou zemí, na níž spočineš.
Budu ti Zemí -
čerpej z mého bohatství a naplníš mě štěstím.
Ale zneužij mé dary
a pocítíš mou sílu.
Země se pohne, trhliny rozevřou,
řeky se vylijí ze břehů
a krysy vylezou z děr
a napadnou tě.
Taková je Země, láska a tvůj poklad -
dostaneš, jen pokud náhradou nabídneš sám sebe.
Jinak zemřeš s prázdnýma rukama.

Pouť

Již jsi prošla údolím stínů -
nevracej se tam!
Již znáš zrádné bažiny bolesti -
čím hlouběji zabředáš,
tím více ti bahno tíží oči,
a s tím větší námahou se drápeš na Slunce.
Nyní máš však pod nohama zase pevnou zem -
nevzdávej se jí!
Otevři se té božské síle,
té vesmírné vibraci,
ať naplní tvé srdce až po okraj.
Zvedni hrdě hlavu a nastav tvář teplým paprskům.
Bouřlivý vichr se schoulí ve tvých vlasech
a prudký déšť ti zlíbá natažené ruce.
Nemáš čeho se bát.
I z té nejčernější sluje si odneseš klíč k pokladnici svatého Grálu,
i ten nejdivočejší drak,
kterého na své vzrušující pouti potkáš,
se nakonec skloní před silou tvé víry a touhy.
Řekni sbohem svému minulému já,
opásej se trpělivostí, vyzbroj odvahou
a vykroč na lákavou cestu za Tajemstvím Moudrosti.
Láska, jež cítíš,
štěstí, které oslavuješ -
to vše je tvé.
Nikdo ti je nevezme.
Jen ty sama.

Fénix

Čí hůl udeřila do skály?
Čí pochodeň podpálila obilí?
Z nitra skály vystupuje nahá žena
a z ohně vylétá fénix.
Čí ruka vytáhla stavidla?
Na povrch se derou proudy emocí a slz -
klidná hladina jezera se rozvířila
a křehké stonky trávy se pod tím nenadálým náporem vodopádu lámou
a tiše sténají.
Je čas vzdát se ochrany tvrdé skály
a s odhodláním ženy se nabídnout dravému vodopádu.
Pravda, kapky, bičující holá ramena, jsou ledové,
ale zaslepené oči prohlédnou.
Je čas uhasit jediným máchnutím křídla planoucí oheň
a vznést se k nebesům.
Je čas přijmout své znovuzrození.

Sinaj

Jasnost.
Měsíc i slunce vycházejí nad obzor a ty konečně vidíš.
Meč rozežene kupící se mraky -
již nehrozí ani déšť, ani bouřka.
Klid a mír.
Sedíš vysoko nad světem a pozoruješ,
jak se zvolna vynořuje z temnot.
Vzduchem se nese zpěv, výkřiky nadšení a modlitby.
A jako Mojžíš zde padl na tvář před majestátem Božím
i tvá duše se plní úžasem nad tím zázrakem.
Ale je čas vrátit se zpět mezi lidi -
slunce má v těchto místech neuvěřitelnou moc.
Všem poutníkům stoupajícím vzhůru
vysává sílu
a všem na cestě dolů
podráží nohy.
Zatočí se ti hlava,
jeden jediný špatný krok
a padáš.
Bolest a poztrácený poklad.
Teď pověz - proč jsi šplhala na vrcholek?
Kolena se ti podlamovala únavou,
krok za krokem,
schod za schodem.
Tma a vyčerpání.
Ach, s jakou radostí jsi přijala nabízenou ruku
a paprsek světla.
Ale proč všechna ta námaha?
Pověz.
Když vše, pro co jsi přišla,
ti vyklouzlo z rukou?
Jeden neopatrný krůček.

(Photo: tulika)

World

Believe in the whirl of life,
though it seems like attacking your very roots -
it may be flying you up towards heaven.
Yet, you keep on sticking to the stumps
and toss about in the wind of earth-bound thoughts.
Believe in the whirl of love,
thought the waters seem to close above your head -
it may be introducing you to love's kingdom.
Yet, you are scared to open your eyes
and look though the salt in spate,
stop swimming against the tide,
but set yourself adrift
and left yourself uplift
in a rhytm of waves striking you down, pervading you,
to the point of making your body quiver,
your heart valves as well as the slightest thought.
Give yourself up to this vibration,
to the touch, the strokes, to the deep penetration
and fill yourself up with this ocean of singing love.
Perceive her sweet tone, warm breath,
exciting movemements and inciting silence.
And the spiral of life spins on
and holds you hard and bounds you with the chains of iron law
and hits you and comforts you and caresses you and flames you up,
just like the faithful lover absorbed in an enticing game.
You try to resist, but he strips you bare, piece after piece,
exposing your beauty and your flaws
as well as the most sensitive and vulnarable spot...
and you entrust it into his care.
But if you show yourself troubled, you will hurt him
If you don't love him, you will grieve him
Ad if you run away form him,  you will lose him.
So, when he bites you tenderly or spanks you softly
or when he lets you thirst, not offering your lips what they desire,
don't try to avoid any nicety of His game,
nor pleasure, nor torment,
or you will never reach the supreme extasy of connection.

Heart

Night dreams wake up with the rising sun
dissolving slowly in its rays
evaporating into air.
But every breath invites them back
to run our blood.
And hearts throb under the blast of life...
so many dreams have walked their chambers...
How many have never fulfilled?
How many hearts staggered?
How many couldn't stand?
No human heart beats from the dawn of times.

Probuzení

Bráníš se ...
ale neubráníš.
Jak slabá jsi ve srovnání se mnou,
jak slabá jsi beze mne!
A ty to příliš dobře víš. - Tak už to vzdej.
Copak se tvé oči nezalévají slzami samoty -
         tak daleko ode mě,
         tak smutno beze mě!
A přitom stojíš tak blízko -
příliš blízko, abys mi odolala.
Jen jediný krůček... a rozplyneš se v mém náručí.
A ve věčném spojení se mnou
nalezneš to, po čem opravdu toužíš.
Jen dovol -
a jediným pohybem ti z čela setřu tíživé myšlenky
a do svých dlaní vezmu všechna tvá přání i obavy.
jen zavři oči a zhluboka se nadechni
a s každým slovem lásky,
které ti mé rty budou šeptat do ucha,
se naše spojení prohloubí.
Vyženu slabost z tvého těla a zaplavím je novou silou.
A každé slovo, které opravdu vyslechneš,
v tobě vzklíčí,
a každá kapka vody, kterou vsákneš,
dá zahradě tvé duše rozkvést nevídanou měrou.
To je ten pravý život -
a ten ti nabízím.
Výměnou za poztrácené dny
a bolestivé šlehy svědomí.
To je to probuzení z trýznivého snu,
ze spánku smrti.
Ještě spíš,
ale již se rychle rozednívá.

(foto: slunecno.cz)

Sfinga

Jako předzvěst zázraku ses mi zjevil v životě.
Jako oslepující záblesk diamantu,
jako růže, jejíž vůně tě omámí a jejíž trny tě hluboce zraní,
jako tajemná, hrozivá Sfinga,
mezi jejímiž tlapami vede ta jediná cesta ke světlu.
Nespi již, prosil jsi mě.
Vstaň, vyprosť mě zpod nánosu písku a já tě na oplátku vyvedu na světlo Boží.

Jen skrze mě, mé utrpení, mě tělo a mou krev smíšenou s krví tvou dosáhneš svého cíle.
Zde máš niť - provedu tě labyrintem tvého podsvětí.
Zde máš kalich - naplň jej svou bolestí a až do dna vypij.
Neboť kdo se jednou zadíval do očí Sfingy a pil z vod Nilu,
pro toho již není cesty zpátky.
Tak proč dál ty pochybnosti?
Proč dál bojácně přešlapuješ na místě?
Skoč a přeplav na západní břeh -
břeh, o kterém nic nevíš a který tu přece odpradávna je.
Překroč s důvěrou Práh smrti - tu jedinou Bránu vzkříšení.
Já ti budu pomocnou rukou, Ariadninou nití i světlem lásky,
ale ty sama musíš vyhledávat stíny i jejich příčinu
a jen ty sama ji můžeš odstranit.
Hledej klíč ke své duši a odemkneš i mou.

Již teď však vidím zmatek v tvých očích,
hrůzu a slzy.
Je má ruka snad příliš naléhavá a příliš bolestivá?
Jako by oceán tvého srdce rozbouřila smršť přání a emocí.
Zmítáš se v nich jako ubohý trosečník, který touží po pevné zemi.
Přimkni se těsněji k mému tělu a přestaň naříkat -
to já ti jsem pevnou zemí.
Jen klidně lež a zapomeň na okolní svět.
Neodcházej pryč a nešlap po mě - tolik bolesti neunesu.
Nezahynu sice, ale má tráva zežloutne,
mé květy povadnou
a ptactvo odletí do štastnější země.
Važ si darů mého těla a pamatuj -
jen skrze ně dosáhneš cíle své cesty.

     Neber více, než mohu nabídnout,
     jinak zeslábnu, ta nejmenší vlna mě rozmetá na kousky
     a tebe pohřbí v oběti mých větví.
     Nedomnívej se, že jsi důležitější a lepší než já,
     jinak tě setřesu do ledových vod a donutím tě tvá slova dokázat.
     Nemysli na to, jak chutná ovoce jiného těla,
     jinak i já zatoužím po vděčnějším česáči.
    Věnuj se mi, překvapuj mě novinkami,
     jinak zestárnu, mé plody zkysnou a ty zemřeš hlady.
     Nezáviď druhým a nechtěj ani, abych se jim podobal,
     jinak tě pošlu za nimi a jejich plody,
     abych mohl zůstat sám sebou.
     A netrhej v hněvu mou trávu a nehaň mé ovoce,
     nebo zůstanu raději sám
     a tebe svrhnu do jícnu té nejžhavější sopky.

Važ si darů mého těla a pamatuj -
jen skrze ně objevíš ten klíč, který odemyká brány všech srdcí na světě.
Miluj dary mého těla a pamatuj -
jen láska ti dá křídla.
Teprve potom pochopíš, že mé tělo je celý tvůj svět
a že celý tvůj svět je jen a jen mé tělo.
Teprve z té výšky uvidíš, že vše je jinak, než se zdálo
a že nemáš čeho se bát a co nenávidět -
jedině snad zaslepenost druhých.
A teprve z té výšky zahlédneš, kde se skrývá ten klíč, po kterém toužíš.
A pak bude tvůj kalich naplněn až po okraj
a nezbyde než jej vypít...
a prohlédnout.
A v té extázi ze světla, štěstí a lásky tě budu držet v náručí.

(foto tripzone.cz)

Brána

Dorazil jsi na konec
a opět stojíš na počátku.
Bušíš na bránu a je ti otevřeno.
Jen vstup, vybízí tě strážce vchodu,
máš-li odvahu.
Cesta je neschůdná a plná nástrah.
I ten nejdrobnější kamének vyroste do rozměrů skály,
i ten nejtižší potůček se změní v burácivé moře
a i nepatrná trhlinka se prohloubí a rozšíří tak,
že nespatříš ani dno, ani druhý konec.
Tvá síla se zmnohonásobí,
ale tvá slabost také.
A právě té zde budeš muset pohlédnout do tváře.
Jen vstup, máš-li odvahu.
Uvnitř ztratíš vše
a ještě více získáš.
Venku ztratíš vše a nezískáš nic.
Uvnitř máš ještě naději, ač vykoupenou utrpením.
Venku ti nezbývá než oplakávat to, co uplynulo,
a toužit po tom, co nikdy nezískáš.
A až se svět rozpadne v prach,
budeš s rukou nataženou k uzavřené bráně
proklínat své slabosti
a svůj strach.

Svět

Věř víru života,
i když máš pocit, že tě vyvrací z kořenů -
možná tě právě vyzvedává k nebesům.
A ty se křečovitě tiskneš k pařezům a zmítáš se ve větru přízemních myšlenek.
Věř víru lásky, 
i když máš pocit, že se nad tebou voda navždy zavírá -
možná tě právě vpouští do svého království.
A ty se bojíš otevřít oči a pohlédnout skrze tu slanou záplavu
a neplavat proti proudu,
jen se jím nechat unášet
a nadnášet
v rytmu vln,
které narážejí do tvého těla a celé ho prostupují,
až se rozechvěje i chlopeň tvého srdce,
i nejpomíjivější myšlenka v tvé hlavě.
Poddej se té vibraci,
těm dotykům,
těm nárazům,
tomu hlubokému proniknutí
a naplň celou svou bytost tím oceánem zpívající lásky.
Vnímej její sladký zvuk,
teplý dech,
vzrušující pohyb
a dráždivé ticho.
A spirála života se točí dál
a tiskne tě
a svazuje řetězy železného zákona
a zraňuje
a konejší
a laská
a rozpaluje,
jako ten nejvěrnější milenec ponořený do svádivé hry.
Zdráháš se,
a přece tě kousek po kousku odhaluje,
tvou krásu,
i tvé chyby,
i to nejcitlivější, nejzranitelnější místo...
a ty je s důvěrou svěříš do jeho rukou.
Když se ho však budeš bát, zraníš ho.
Když ho nebudeš milovat, zarmoutíš ho.
A když od něj odejdeš,
ztratíš ho.
A tak když tě láskyplně kousne,
nebo pleskne přes ruku,
či když tě nechá vyzývavě žíznit,
aniž by dal tvým rtům, po čem touží,
nevyhýbej se žádné finese Jeho hry,
ani potěšení,
ani trýzni,
neboť bys nikdy neprožila ono vrcholné souznění.

Moře

Milióny a milióny let doráží rozbouřené moře na útesy.
Co ještě zbývá z té hrdé, tvrdé skály?
Každou vteřinou,
částečku po částečce,
se stává součástí vod -
nezaniká, jen nabývá jiné podoby.
Kdyby skála měla srdce,
s každým zrníčkem, které by odplavilo moře,
by se žalem zachvělo.
Kdyby skála měla tvář,
s každou vlnou, která by po ní nemilosrdně šlehla,
by její oči uronily jednu slzu.
Jen pojď, ponoř svou tvář i své srdce do chladivých vod života a ochutnej všechny ty slzy.
Kdo ví, co ono bezedné moře skrývá,
a kdo ví, jací se vynoříme na druhém břehu?
Nalezneme v temných, mrazivých hlubinách poklad, který tam uschoval vládce moří?
Zůstaneme jen zrníčkem písku, které nezachytí žádná síť,
nebo se proměníme ve vzácnou perlu, po které tam nahoře touží?
Moře vám strhne masky,
rozmělní vás na kousky
a jen ti z něj vyjdou se srdcem čistým jako nejbělejší perla,
kterým se i v tom živly zmítaném prostředí podaří najít místo ke spočinutí a klid.
A pokud vás zachytí dravý proud lásky,
nebraňte se mu.
Otevřete svá srdce a nechte se jím vést.
Strhne vás do nebezpečného víru
a stáhne vás do temnot,
ale ani tam nesmíte lásku zavrhnout,
jinak vás pustí ze svého sevření a vy již nikdy více nespatříte světlo.
Důvěřujte
a její proud vás úzkou soutěskou vyvede mezi hravé delfíny a mnohabarevné korály.
Ale ani zde vaše putování mořem života nekončí,
neboť láska není hra, ani omámení smyslů krásou.
Každý, kdo by na tomto místě zatoužil zůstat,
bude dříve či později vyplaven jako nicotné zrníčko písku na pobřeží
a ti, kteří budou přicházet, aby své tělo nabídli očistné moci vod,
po vás budou šlapat.
Držte se pevně lásky,
ta jediná vám bude ochranou v temnotách i na světle.
Ukáže vám ty nejvzdálenější zátočiny,
zbaví vás všech nečistot,
vyhladí vás
a pak vás bohatě obdaruje.
Jedině ona vám dá ve všem to zmatku pocit spočinutí a klidu.