středa 19. června 2013

Bublina

Jsou chvíle, kdy se trýzeň utrpení ztiší ...
to se mé srdce naplní léčivým světlem.
Ne - to se mé srdce světlu otevře.
Smutek a stesk se rozplyne v radosti a vděku -
i přes tu vzdálenost se tě dotýkám,
i přes tu dálku cítím na svých rtech vzrušující polibek.
Svlékám vše, co mě tíží,
a nabízím se tvému něžnému pohlazení,
i divoké naléhavosti.
Odhazuji strach z tebe i ze sebe,
strhávám pouta závislostí
a roztouženě se ti poddávám.
Neboť není větší slasti než procítit čistou lásku
a není větší rozkoše než se vzdát tebe i sebe,
abych zničehonic právě tebe sama v sobě nalezla.
Není většího daru než daru víry -
víry v naději, tvou lásku a naši svobodu.
A není uspokojivější cesty než cesty lásky.
kéž bych se nikdy tomu zázračnému světlu neuzavřela,
kéž by mě vedlo, naplňovalo mou duši štěstím a můj život pravdou.
Abych i ve chvílích, kdy po tobě zatoužím,
dokázala vykouzlit bublinu, která nikdy nesplaskne.
Neboť jen tam budeme žít jeden v druhém,
aniž bychom jeden druhého ovládli.

pondělí 17. června 2013

Nový blog na www.zitjakwordpress.com

Srdečně Vás zdravím a zvu Vás na "party" ...

Pravda, je to party pouze symbolická, jak už se dá v mém případě koneckonců očekávat,
ale myslím, že i tak dost výživná...

Na mém novém blogu - www.zitjakwordpress.com - pomalu přibývají články. Původně jsem tam chtěla hlavně převádět texty z tohoto blogu a doplňovat je tematicky příbuznými články, ale nějak se mi "houby rozmnožily" a na žádný doplňující článek ještě nedošlo. Ale nebojte, zcela jistě dojde i na ně.

Takže pokud by Vás zajímalo, co vše zajímá mě, proč píši to, co píši, tak přijďte, jste vítáni...

Paradoxy

Kam utíkám? Nevím.
Proč stojím? Nevím.
Před čím utíkám, a proto stojím?
Kéž bych to věděla!
Láska, ač všudypřítomná, tu náhle není.
Je tu jen bolest a temnota.
Říkají: Miluj! Láska je odpověď na vše.
Ale lásce přeci neporučíš.
Láska přichází, kdy se jí zachce,
neptá se, zda je vítaná.
Rozpouští ledy,
rozbíjí hradby,
jako jasné světlo,
jako dravé tornádo.
A dává.
Je jako mana spadlá z nebes.
Kdo jsem, abych se k ní otočila zády a radši hladověla?
A vím já vůbec, že hladovím??

sobota 15. června 2013

Aves Passeri

Pták, který nelétá,
pták, který nezpívá,
schovaný ve svém hnízdě,
tak vysoko... tak vysoko.
Je to ještě pták?

Člověk, který nežije,
ale jen přežívá,
schovaný ve svém bytě,
tak vysoko... tak vysoko.
Je to ještě člověk?

pátek 14. června 2013

Láska

Ta dálka, která nás dělí -
mám se radovat či naříkat?
Ta láska, která nás spojuje -
mám být šťastná či smutná?
Ta bolest, která mě bodá -
mám cítit slast či strach?
Mám stát při své těžké volbě?
Mám doufat v tvou lásku?
Mám to vzdát?
A přece chci právě tobě dát vše,
čeho si na mě vážíš...
a ještě mnohem víc.
Nedáváš mi naději,
ale ani mi ji nebereš.
A přes sebesilnější snahu se od tebe odpoutat,
jako by mě cosi neustále vhánělo do tvé náruče.
Ovládáš mé myšlení,
mé city
i mé činy.
Ale nejsi silnější než já,
to láska je silnější než my oba.

čtvrtek 13. června 2013

Srdce

 
Vycházející slunce vždy zahání sny noci -
rozplývají se v jeho paprscích
a vypařují do vzduchu.
Promíchají se s jeho molekulami
a s každým nádechem nám pronikají do krve.

Srdce se zachvívá pod náporem života -
kolik částeček našich snů jím prošlo
a kolik srdcí bylo zaveleno tíhou neuskutečněného.
Či neuskutečnitelného?
Kolik srdcí to nevydrželo?

Žádné lidské srdce nebije od počátku věků.

středa 12. června 2013

Kouzlo

Nevěříš, že život je vzrušující dobrodružství?
Chrám zasvěcený lásce a zázrakům?
Zapal svou oběť na oltáři a já ti to kouzlo ukážu.
Již hoří všechna pouta, petlice a zámky,
jež věznily tě v temné kobce vzteklého Yayaya?
Vidíš to světlo? Pojď blíž. Cítíš ten žár?
Do něj teď vstup, tak jako kdysi já.
A až povstaneš z vlastního popela,
volný jako fénix,
povzneseš šeď a temnotu
a přeměníš je v jasné barvy ptačích per.
Ale spojení s nebem je pouze počátek mých kouzel,
je to základ mé vášně, zdroj mé síly.
Nezkalená pozornost, vášnivé přesvědčení a rozhodná vůle -
to je můj kouzelnický háv.
A sama láska je má kouzelnická hůlka.
Jsem zvědavá, a tak pátrám.
Jsem něžná, a tak se dotýkám.
Jsi citlivý, a tak tě dráždím, vyzývám.
A pak že život není vzrušující?
Kdo se komu vzdá?
Ne, nechci si tě podrobit,
chci otevřít tvé srdce poháru rozkoše a štěstí
a spolu s tebou z něho pít.
Ne, nikdo neodolá příslibu naplnění,
přitažlivému vlivu nesobecké lásky,
fascinujícímu nadšení
a vzrušení.

úterý 11. června 2013

Dospělý dospělý

Když malé dítě naříká,
nezůstane dlouho bez odpovědi.
Když naříká dospělý,
kdo ho vyslechne?
A přece,
jen málokterý dospělý už dospěl.

pondělí 10. června 2013

Vítejte na mém blogu!

Je to možná trochu pozdě, vítat Vás na blogu, když už pár týdnů na něm publikuji své, většinou,
velmi, velmi staré texty (nejde je snad ani nazvat poezií).
Ale zpočátku šlo opravdu hlavně o zkušební provoz, pomalé rozjetí něčeho, čemu bych se chtěla
do budoucna věnovat. A co najdete postupně na jiných stránkách - www.zitjak.wordpress.com. Postupně tam budu znovu publikovat "poezii", kterou uveřejňuji tady, včetně případných průvodních textů, a budu tam psát i o dalších, určitě velmi, velmi zajímavých tématech :-))
Tak se zatím dívejte tam, i onam, jak uznáte za vhodné. Tady se budou objevovat jen a pouze moje poetická dílka.
Až publikování zde zruším a převedu zcela na ty druhé stránky, dám Vám určitě vědět.

Číše


Otevři šampaňské a oslavuj!
Rozlévej pěnivý nápoj a raduj se!
Zasloužíš si tu číši nektaru.
Naplnil jsi mě jím až po okraj -
málem přetékám.
Vlil jsi mi jej do žil -
jsem jako opilá.
Opojný elixír lásky,
zázračný elixír života.
Tak obejmi mé hrdlo jemnými prsty,
olízni jej dychtivým jazykem,
svlaž si rozpálené rty
a vzdychni slastí.
Kéž by i tebe tento božský nápoj omámil
a rozbušil ti srdce.
Kéž by ti dal zapomenout na strach
a probudil v tobě muže,
jako probudil ve mně ženu.
Kéž bys již nikdy nezatoužil po jiné číši,
kéž bys její obsah nikdy,
ani z neopatrnosti,
nerozlil,
a kéž bys nikdy neroztříštil ten křehký křišťál.

sobota 8. června 2013

Dobyvatel

Strach a láska.
Bolest a slast.
Kořist a lovec.
Zlo a dobro?
Strach z lásky a slastná bolest loveného.
Strachující se láska a bolestivá slast lovce.
Zlo a dobro?
Miluji tě, a přece se tě bojím.
Chci tě, a přece ti uhýbám.
Potřebuji tě, a přece tě odstrkuji.
Šeptám: Ne, ale celé mé tělo křičí: Ber víc!
Ber všechno!
Cožpak nechápeš, že jsem tvůj poklad?
A čím víc do tohoto pokladu vkládáš,
tím více touží dávat, vracet.
Tak vytáhni do boje,
nabij zbraně a napni plachty.
Zteč mě a já ti vydám všechna svá tajemství.
Budu ti novým kontinentem, který po namáhavé plavbě objevíš.
Budu ti pevnou zemí, na níž spočineš.
Budu ti Zemí -
čerpej z mého bohatství a naplníš mě štěstím.
Ale zneužij mé dary
a pocítíš mou sílu.
Země se pohne, trhliny rozevřou,
řeky se vylijí ze břehů
a krysy vylezou z děr
a napadnou tě.
Taková je Země, láska a tvůj poklad -
dostaneš, jen pokud náhradou nabídneš sám sebe.
Jinak zemřeš s prázdnýma rukama.

pátek 7. června 2013

Pouť

Již jsi prošla údolím stínů -
nevracej se tam!
Již znáš zrádné bažiny bolesti -
čím hlouběji zabředáš,
tím více ti bahno tíží oči,
a s tím větší námahou se drápeš na Slunce.
Nyní máš však pod nohama zase pevnou zem -
nevzdávej se jí!
Otevři se té božské síle,
té vesmírné vibraci,
ať naplní tvé srdce až po okraj.
Zvedni hrdě hlavu a nastav tvář teplým paprskům.
Bouřlivý vichr se schoulí ve tvých vlasech
a prudký déšť ti zlíbá natažené ruce.
Nemáš čeho se bát.
I z té nejčernější sluje si odneseš klíč k pokladnici svatého Grálu,
i ten nejdivočejší drak,
kterého na své vzrušující pouti potkáš,
se nakonec skloní před silou tvé víry a touhy.
Řekni sbohem svému minulému já,
opásej se trpělivostí, vyzbroj odvahou
a vykroč na lákavou cestu za Tajemstvím Moudrosti.
Láska, jež cítíš,
štěstí, které oslavuješ -
to vše je tvé.
Nikdo ti je nevezme.
Jen ty sama.

čtvrtek 6. června 2013

Fénix


Čí hůl udeřila do skály?
Čí pochodeň podpálila obilí?
Z nitra skály vystupuje nahá žena
a z ohně vylétá fénix.
Čí ruka vytáhla stavidla?
Na povrch se derou proudy emocí a slz -
klidná hladina jezera se rozvířila
a křehké stonky trávy se pod tím nenadálým náporem vodopádu lámou
a tiše sténají.
Je čas vzdát se ochrany tvrdé skály
a s odhodláním ženy se nabídnout dravému vodopádu.
Pravda, kapky, bičující holá ramena, jsou ledové,
ale zaslepené oči prohlédnou.
Je čas uhasit jediným máchnutím křídla planoucí oheň
a vznést se k nebesům.
Je čas přijmout své znovuzrození.

středa 5. června 2013

Sinaj



Jasnost.
Měsíc i slunce vycházejí nad obzor a ty konečně vidíš.
Meč rozežene kupící se mraky -
již nehrozí ani déšť, ani bouřka.
Klid a mír.
Sedíš vysoko nad světem a pozoruješ,
jak se zvolna vynořuje z temnot.
Vzduchem se nese zpěv, výkřiky nadšení a modlitby.
A jako Mojžíš zde padl na tvář před majestátem Božím
i tvá duše se plní úžasem nad tím zázrakem.
Ale je čas vrátit se zpět mezi lidi -
slunce má v těchto místech neuvěřitelnou moc.
Všem poutníkům stoupajícím vzhůru
vysává sílu
a všem na cestě dolů
podráží nohy.
Zatočí se ti hlava,
jeden jediný špatný krok
a padáš.
Bolest a poztrácený poklad.
Teď pověz - proč jsi šplhala na vrcholek?
Kolena se ti podlamovala únavou,
krok za krokem,
schod za schodem.
Tma a vyčerpání.
Ach, s jakou radostí jsi přijala nabízenou ruku
a paprsek světla.
Ale proč všechna ta námaha?
Pověz.
Když vše, pro co jsi přišla,
ti vyklouzlo z rukou?
Jeden neopatrný krůček.

(Photo: tulika)

pondělí 3. června 2013

World

Believe in the whirl of life,
though it seems like attacking your very roots -
it may be flying you up towards heaven.
Yet, you keep on sticking to the stumps
and toss about in the wind of earth-bound thoughts.
Believe in the whirl of love,
thought the waters seem to close above your head -
it may be introducing you to love's kingdom.
Yet, you are scared to open your eyes
and look though the salt in spate,
stop swimming against the tide,
but set yourself adrift
and left yourself uplift
in a rhytm of waves striking you down, pervading you,
to the point of making your body quiver,
your heart valves as well as the slightest thought.
Give yourself up to this vibration,
to the touch, the strokes, to the deep penetration
and fill yourself up with this ocean of singing love.
Perceive her sweet tone, warm breath,
exciting movemements and inciting silence.
And the spiral of life spins on
and holds you hard and bounds you with the chains of iron law
and hits you and comforts you and caresses you and flames you up,
just like the faithful lover absorbed in an enticing game.
You try to resist, but he strips you bare, piece after piece,
exposing your beauty and your flaws
as well as the most sensitive and vulnarable spot...
and you entrust it into his care.
But if you show yourself troubled, you will hurt him
If you don't love him, you will grieve him
Ad if you run away form him,  you will lose him.
So, when he bites you tenderly or spanks you softly
or when he lets you thirst, not offering your lips what they desire,
don't try to avoid any nicety of His game,
nor pleasure, nor torment,
or you will never reach the supreme extasy of connection.