Dorazil jsi na konec
a opět stojíš na počátku.
Bušíš na bránu a je ti otevřeno.
Jen vstup, vybízí tě strážce vchodu,
máš-li odvahu.
Cesta je neschůdná a plná nástrah.
I ten nejdrobnější kamének vyroste do rozměrů skály,
i ten nejtižší potůček se změní v burácivé moře
a i nepatrná trhlinka se prohloubí a rozšíří tak,
že nespatříš ani dno, ani druhý konec.
Tvá síla se zmnohonásobí,
ale tvá slabost také.
A právě té zde budeš muset pohlédnout do tváře.
Jen vstup, máš-li odvahu.
Uvnitř ztratíš vše
a ještě více získáš.
Venku ztratíš vše a nezískáš nic.
Uvnitř máš ještě naději, ač vykoupenou utrpením.
Venku ti nezbývá než oplakávat to, co uplynulo,
a toužit po tom, co nikdy nezískáš.
A až se svět rozpadne v prach,
budeš s rukou nataženou k uzavřené bráně
proklínat své slabosti
a svůj strach.
Žádné komentáře:
Okomentovat